východiska rehabilitace místa
Pohořko se rozkládá na výrazné terénní hraně nad levým břehem řeky Úhlavy. V tomto místě krajina náhle klesá do široké říční nivy a otevírá pohledy do všech světových stran. Jedinečná poloha dělá z Pohořka přirozenou vyhlídku, která po staletí formovala jeho duchovní i krajinný význam a vytvářela silnou hodnotu stojící za vznikem této lokality dávno před tím, než zde stál majestátný barokní chrám. Návrh vědomě pracuje s tímto kontextem. Komponované výhledy jsou klíčovým motivem. Znovu propojují Pohořko s okolní krajinou a navazují na dávnou tradici místa rozhledu a orientace. Ze svahů areálu a vyhlídkových míst je možné zahlédnout výrazné krajinné body, jako jsou Lužanská hora, Černý les, Ticholovec nebo Skočická Mýť. Tyto horizonty nejsou jen vizuálními body v krajině, ale jsou i součástí paměti místa, orientačními body v prostoru i ve vědomí poutníků a obyvatel.
Hlavním východiskem rehabilitace území spočívá v kompletní demolici objektu ZD Kbel, čímž uvolňujeme prostor novému životu.
Architektonicko-krajinářská kompozice umisťuje hlavní funkce areálu právě podél terénní hrany. Díky tomu se život v areálu přirozeně obrací na obě strany. Do chráněných dvorů s vazbou na kostel a zároveň směrem do otevřené krajiny. Pohořko se tak znovu stává místem dialogu mezi člověkem a krajinou. Otevřeným, vrstevnatým a nadčasovým.
hlavní vstup do areálu ve stopě bývalé sýpky
panský dvůr - nový objekt lapidária a výstavního depozitáře
interiér lapidária a výstavního depozitáře
Signifikantním architektonickým prvkem objevujícím se napříč lokalitou jsou z terénu vystupující pískovcové zídky a stěny plnící v různých místech svou specifickou roli (stěny vymezující prostor vstupu do areálu, letní scény, předpolí a dvorek smuteční síně, hranu teras smuteční síně a konírny, sokly oken lapidária apod). Prvky tak doplňují rodinu pískovcových soklů kostela vč. sošného schodiště se zábradlím a fary. Lehce okrový tón místa rozvíjíme i v podobě materiálů povrchů (melírované plzeňské desky, mlat, písek, probarvený asfalt sjezdů z ul. Hlávkova do útrob lokality a melírová štípaná kostka sdílené zóny). Lapidárium komunikuje s konírnou stejným jazykem a spoluvytváří arénu různorodého dějství. Figura novostavby výstavního depozitáře nevybočuje z tvarosloví historického areálu, přičemž umožňuje vyniknutí kompozice, účelu a života Panského a Proboštského dvora.
letní scéna s proboštským dvorem
promenáda v ul. Hlávkova s výklenkovou kaplí
objekt konírny s vyhlídkovou terasou a ovocným sadem
hlavní podélná peší trasa s napojením na smuteční síň
pod pergolou s výhledem do proboštského dvora
vodní prvek s mlhovištěm pod jerlíny
panský dvůr s pískovištěm připomínající historickou vodní plochu
stavebnice Kilián - „Staň se na chvíli architektem a postav si svůj chrám“
provozní schéma typických aktivit a dějů
běžný den
divadelní představení / kino / koncert
festivaly
svatba, firemní akce, konference
revitalizace stávajících budov namísto stavby nových
panský dvůr - objekt konírny s novými městskými i komunitními prostory
interiér historické konírny - kavárna s výstavním prostorem a hernou
interiér historické konírny - vícefunkční reprezentativní sál
interiér smuteční síně, otevřený na obě strany — průchod světla, klidu a vzpomínek
interiér smuteční síně, nový katafalk ve středu ticha
smuteční síň s novým důstojným vstupem a ovocným sadem
předprostor fary s pobytovým platem pro relaxaci i alternativní scénu
Urbanisticko-krajinářská koncepce, veřejná prostranství
Urbanisticko-krajinářská koncepce vychází z paměti místa a členění Pohořka do čtyř dvorů, z nichž každý nese vlastní příběh, charakter a atmosféru.
01/ Proboštský dvůr je komponován s důrazem na řád a klid. Bosket z ovocných stromů odkazuje na někdejší sad a v harmonii s moruší u vstupu do sklípku vytváří prostor s téměř meditativní atmosférou. 02/ Panský dvůr, bývalé hospodářské zázemí s rybníkem a později areál JZD, má volnější, živelnou strukturu výsadby. Javory, duby, borovice i zmarličník odkazují na dynamický charakter místa. Historickou vodní plochu připomíná velkorysé pískoviště. Oba dvory propojuje historická stopa bývalé sýpky, nově interpretovaná letní scénou. 03/ Třetí dvůr slouží obyvatelům dvou bytových domů. Záměrně je dvůr ponechán volný s výjimkou několika stromů a tvoří tak otevřený rámec, který dává obyvatelům prostor pro vlastní dotvoření. 04/ Čtvrtý, hřbitovní dvůr, je lemován citlivou dosadbou podél zdi, která posiluje jeho pietní a tichý charakter. Zklidněná ulice Hlávkova je doplněna stromořadím z hrušní, které se odkazují svou symbolikou k Panně Marii. Před vstupem do kostela je alej vystřídána stříhanými lipami, tradičně spojenými s mariánským kultem. Pohořko rámují ovocné sady na svazích nad řekou Úhlavou. Navazují na historický obraz krajiny a zároveň vymezují výraznou terénní hranu, ze které se otevírají jedinečné výhledy do širokého okolí.
Výrazná terénní hrana nad řekou Úhlavou odnepaměti formovala urbanisticko - krajinářskou podobu Pohořka. Návrh rozvíjí právě tuto hodnotu, kdy na terénní hranu Pohořka umisťujeme nejdůležitější funkce areálu a program se tak může odehrávat na obou stranách objektů, do dvora se silnou vazbou na kostel a k terénní hraně s velkorysým propojením s krajinou.
Podél kostela je díky redukci vozovky umístěn chodník a schody tedy konečně nevedou přímo před projíždějící vozidla. V ulici Hlávkova jsou umístěny další přechody, jejichž poloha reaguje jak na přístup do areálu, tak na logické vztahy prostupů do okolního území. Důležitá je prostupnost do údolí řeky Úhlavy a zokruhování cest.
Návrh počítá s maximalizací poměru propustných a polopropustných povrchů na úkor povrchů nepropustných. Spádování zpevněných povrchů do ploch trávníku nebo ke stromům, v místě nátoku je opatření pro zlepšení zasakování řešeno pomocí štěrkových drenážních per a rozvod vody sveden ke stromům v trávníku.
Historické foto a stávající stav řešeného území
„…v mírně pahrbkovaté krajince uprostřed bujných stromosadů v malebných skupeninách a pořadích mile vypadajících do očí padá velikolepá budova chrámová, u jejížto nohou se město Přeštice rozprostírá, ...“ (Říčák, Václav Emanuel, 1864, Dějepis města Přeštic a jeho okolí, v Praze: Em. Petřík, 1864)
