xtopix - KINONEKINO - nový kulturní prostor v Plané

KINONEKINO - nový kulturní prostor v Plané

realizace, verejne, verejnyprostor, domy, revitalizace, kultura, komunita, pamatkovaochrana, oceneni

KINONEKINO se stává pionýrem kulturní a architektonické proměny pětitisícové Plané. Je místem kulturního programu, filmových promítání, divadelních představení a společenských setkání. Místem, kde Planá nalezla sebe sama.

Název

KINONEKINO - nový kulturní prostor v Plané
Místo

Městská památková zóna,náměstí Svobody, Planá
Status

1. místo v architektonické soutěži 2014
Cena Ministerstva pro místní rozvoj za prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží
Stavba roku Plzeňského Kraje 2018
Nominace na European Union Mies Van der Rohe award 2019
Nominace na Cenu Evropské unie za současnou architekturu - Cena Miese van der Rohe 2019
BIG SEE Architecture Award 2019 - Winner
Rok

Projekt 2014-2016, realizace 2017
Tým

Pavel Buryška, Barbora Buryšková, Lukáš Makovský
Spolupráce: Simona Ledvinková, grafický design Jakub Wdowka, sgraffito a reliéfy Libor Kaláb, fotografie Bohumil Pospíšil
Investor

Město Planá
Velikost

874 m2

Kino pohraniční stráže. Původní kino bylo postaveno v letech 1958 až 1959 v rámci akce Z v západní části plánského náměstí Svobody. Šlo o první větší stavební dílo místních obyvatel osidlujících Planou po odsunu původní německé populace v roce 1946. Hlavní bezbariérový vstup je orientován do náměstí Svobody. Místnosti za severní fasádou komunikují s veřejným prostorem náměstí a vítají přicházející návštěvníky – jedná se proto o salonek kavárny a prodejnu vstupenek. Úprava čelní fasády je velmi střídmá. Okenní parapety doznaly mírného snížení, navrátily se meziokenní reliéfy, restaurovali jsme reliéf jezdkyně na koni na čele štítu a zvolili lehké odstíny světle šedé, obnovil se také zapuštěný vstup do objektu. Rámy oken, dveří a klempířské prvky dostaly antracitové probarvení.

Původní kinosál pojímající fixní elevaci nahradil velký a malý sál tzv. black box s kapacitou 30 míst na sezení, které se dají v případě potřeb spojit v jediný prostor. Velký sál je nově vybaven elevovatelnou podlahou, technickým balkonem s live postem pro zvukaře a osvětlovače a s jasně vymezeným prostorem pro promítací techniku. Na stěny baru a šaten pro návštěvníky jsme nechali umístit tapetu zobrazující 400 m naskenovaného dlouhého filmového pásu týdeníku, který se v kině kdysi promítal. Libor Kaláb se postaral o abstrahování původních dobových reliéfů na stěnách foyer, stejně jako o restaurování meziokenních sgrafit na severní fasádě.

Zahrada při zadní části domu je nově řešena jako veřejný dvůr přiléhající k hlavnímu sálu, který představuje jakousi vnitřní rezervu města – skrytý tichý veřejný prostor pro odpočinek a setkávání se. Hlavní sál vplouvá do zahrady skrze tři francouzská okna, která umožňují plynulé propojení interiéru s exteriérem a také vstup denního osvětlení sálu. Odkaz na stavbu, která probíhala v rámci kolektivní akce Z, je ukryt do oplocení zadního traktu, na nějž je prostřednictvím perforace plechu přenesena fotografie kina z roku 1958.

historie města Planá

Planá do roku 1945
Zcela německé obyvatelstvo s dlouhou, bohatou a pestrou historií. Město patřilo k významným centrům regionu. Jeho těžiště se nacházelo v západní části náměstí — u zámku, pivovaru a městského kulturního sálu s hotelem a restaurací.

1946 odsun původního německého obyvatelstva
Vystěhování původního obyvatelstva následovalo rychlé osidlování území. Novou populaci tvořili Češi, Slováci, Bulhaři, Rumuni a další obyvatelé východního bloku. Město tím přišlo o svou paměť i kulturní kontinuitu — o svou původní „krev“. V tomto období se začala proměňovat i samotná DNA místa.

po roce 1948
Planá se proměňuje ve vojenskou základnu a sídlo pohraniční stráže, která pro své potřeby obsazuje hrad. Struktura obyvatelstva je silně ovlivněna přítomností armády. Nově příchozí postupně utvářejí hodnoty odpovídající jejich vlastním potřebám.

1958
Na tuto proměnu navazuje vznik objektu původního Kina pohraniční stráže, postaveného v letech 1958–1959 v rámci tzv. Akce Z — tedy iniciativy „lidí pro lidi“. Šlo o jednu z prvních větších staveb realizovaných nově dosídleným obyvatelstvem Plané po odsunu původních německých obyvatel v roce 1946, která již jasně odrážela nové společenské a kulturní potřeby města.

transformace města na kulturní centrum regionu

bylo, nebylo, KINONEKINO

Brána nádvoří je pojata jako umělecký prvek obohacující veřejný prostor a zároveň odkazující k historii místa. Perforace plechu přenáší na oplocení fragment dobové fotografie ze stavby kina z roku 1958, čímž do současné vrstvy nenápadně zapisuje paměť lokality.

Budova je chápána jako neuron — prostředek, skrze který lze svět vnímat a uchopit. Stejně jako neurony koordinují funkce organismu a vytvářejí vyšší celky, i zde jednotlivé aktivity spoluutvářejí funkční jádro. Kinonekino se stává tímto jádrem: místem setkávání, propojování a výměny.

Koncentruje v sobě umění, kulturu i společenský život a vytváří nové vazby, které posilují intelektuální potenciál města. Prostřednictvím divadla, kina, výstav a přednášek zde vzniká hustá síť vztahů — nejen kulturních, ale především lidských a myšlenkových.