xtopix - KINONEKINO - nový kulturní prostor v Plané

KINONEKINO - nový kulturní prostor v Plané

realizace, verejne, verejnyprostor, domy, revitalizace, kultura, komunita, pamatkovaochrana

KINONEKINO se stává pionýrem kulturní a architektonické proměny pětitisícové Plané. Je místem kulturního programu, filmových promítání, divadelních představení a společenských setkání. Místem, kde Planá nalezla sebe sama.

Název

KINONEKINO - nový kulturní prostor v Plané
Místo

Městská památková zóna,náměstí Svobody, Planá
Status

1. místo v architektonické soutěži 2014
Cena Ministerstva pro místní rozvoj za prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží
Stavba roku Plzeňského Kraje 2018
Nominace na European Union Mies Van der Rohe award 2019
Nominace na Cenu Evropské unie za současnou architekturu - Cena Miese van der Rohe 2019
BIG SEE Architecture Award 2019 - Winner
Rok

Projekt 2014-2016, realizace 2017
Tým

Pavel Buryška, Barbora Buryšková, Lukáš Makovský
Spolupráce: Simona Ledvinková, grafický design Jakub Wdowka, sgraffito a reliéfy Libor Kaláb, fotografie Bohumil Pospíšil
Investor

Město Planá
Velikost

874 m2

Kino pohraniční stráže. Původní kino bylo postaveno v letech 1958 až 1959 v rámci akce Z v západní části plánského náměstí Svobody. Šlo o první větší stavební dílo místních obyvatel osidlujících Planou po odsunu původní německé populace v roce 1946. Hlavní bezbariérový vstup je orientován do náměstí Svobody. Místnosti za severní fasádou komunikují s veřejným prostorem náměstí a vítají přicházející návštěvníky – jedná se proto o salonek kavárny a prodejnu vstupenek. Úprava čelní fasády je velmi střídmá. Okenní parapety doznaly mírného snížení, navrátily se meziokenní reliéfy, restaurovali jsme reliéf jezdkyně na koni na čele štítu a zvolili lehké odstíny světle šedé, obnovil se také zapuštěný vstup do objektu. Rámy oken, dveří a klempířské prvky dostaly antracitové probarvení.

Původní kinosál pojímající fixní elevaci nahradil velký a malý sál tzv. black box s kapacitou 30 míst na sezení, které se dají v případě potřeb spojit v jediný prostor. Velký sál je nově vybaven elevovatelnou podlahou, technickým balkonem s live postem pro zvukaře a osvětlovače a s jasně vymezeným prostorem pro promítací techniku. Na stěny baru a šaten pro návštěvníky jsme nechali umístit tapetu zobrazující 400 m naskenovaného dlouhého filmového pásu týdeníku, který se v kině kdysi promítal. Libor Kaláb se postaral o abstrahování původních dobových reliéfů na stěnách foyer, stejně jako o restaurování meziokenních sgrafit na severní fasádě.

Zahrada při zadní části domu je nově řešena jako veřejný dvůr přiléhající k hlavnímu sálu, který představuje jakousi vnitřní rezervu města – skrytý tichý veřejný prostor pro odpočinek a setkávání se. Hlavní sál vplouvá do zahrady skrze tři francouzská okna, která umožňují plynulé propojení interiéru s exteriérem a také vstup denního osvětlení sálu. Odkaz na stavbu, která probíhala v rámci kolektivní akce Z, je ukryt do oplocení zadního traktu, na nějž je prostřednictvím perforace plechu přenesena fotografie kina z roku 1958.

historie města Planá

Planá do roku 1945
Zcela německé obyvatelstvo s jejich dlouhou bohatou a pestrobarevnou historii. Město patřilo k jednomu z hlavních center Regionu. Těžiště v náměstí leží v západní části (hrad, pivovar, městský kulturní sál s hotelem a restaurací).

1946 (Vyhoštění bývalého německého obyvatelstva)
Vystěhování domorodého obyvatelstva a následné úsilí velmi rychle osídlit území. Noví obyvatelé tvoří Češi, Slováci, Bulhaři, Rumuni a další obyvatelé východního bloku. Město ztratilo paměť, svou kulturu, jejích bývalou krev. DNA místa se začala měnit v tomto času.

po roce 1948
Planá se stává vojenskou základnou a sídlo pohraniční strážní jednotky, která obsadila hrad pro jejich potřeby. Struktura populace je velmi ovlivněná přítomností vojenských jednotek. Noví obyvatelé začali vytvářet hodnoty, které odpovídají jejich potřebám.

1958
Objekt původního Kina hraniční stráže byl postaven v letech 1958-1959 pod tzv. Iniciativou Z (postavená lidmi pro lidi). Byly to první velké stavební práce iniciované novým osídleným obyvatelstvem města Plané po vyhoštění původního německého obyvatelstva v roce 1946.

transformace města na kulturní centrum regionu

KINONEKINO

Brána nádvoří je pojata jako umělecké dílo obohacující veřejný prostor a odkazující na historii místa (prostřednictvím perforace plechu je na oplocení přenesen fragment fotky ze stavby kina z roku 1958).

Budova jako neurony, díky kterým můžeme svět pozorovat a uchopit. Neurony koordinují funkci celého těla. Mohou společně tvořit větší funkční jednotky, kterým říkáme jádro. Kinonekino představuje jádro, kde se konají odkazy, spojení a schůzky všech jednotek komunity. Spojuje svět umění, kultury a společenského života. To vytváří nová kvalitativní propojení a obohacuje intelektuální potenciál celého města. Díky divadlu, kinu, výstavám, přednáškám vznikne nekonečné množství spojení, nejen kulturních, ale především lidských a intelektuálních.