Mateřská škola leží uprostřed zeleně. Pyšní se výhledem a prostorem. Stává se oázou her uprostřed rychlého světa. Přeci jen, je to poslední bezstarostná zastávka na cestě do školy, práce, zodpovědnosti. Jmenuje se Kvítka podle známé fulnecké rodačky Petry Kvitové. Školka je hrdá a hravá, tak to má být. Náš dům je zasazen do rohu severní hranice řešeného území. Celou svou jižní fasádou se otvírá jak zahradě, tak malebným výhledům na město Fulnek. Do prostoru přitom vstupuje nenásilně a nenápadně. Respektuje terén. Vyhýbá se vzrostlým stromům a užívá si zahradu. Hmota domu je nízká. Působí vstřícně jak k dětem, tak ke svému okolí. Dvoupatrová budova svým řešením umožňuje přímý kontakt každé třídy s okolím, tedy zahradou. Jakoby se v okolní přírodě ztrácela. Nenarušuje panorama s Loretou a klášterem Kapucínů. Fasáda z modřínových prken různých rastrů tvoří mezi stromy nenápadné mimikry a zahrada z dálky působí jako tajemná Trnkova zahrada.

Budova je posazena do svahu a vmístěna do krajiny. Neleží na silnici, nenachází se na náměstí nebo pod mostem. Děti hrající si na zahradě nemají kde zakopnout, ztratit se nebo spadnout. Kopretiny nekoušou, tráva je hřejivá a děti v dokonalém bezpečí. Zahrada je rozdělena na dvě svébytné části – Horky a Kraj kmene Vinglů. Horky jsou divoké a vycházejí ze stávající zeleně volně plynoucí krajiny plné remízků stromů, stínů a kopečků. Kraj kmene Vinglů vzniká v místě stávajících budov a vychází z pravidelnějšího rastru a formálnějších her. Jedna zahrada, nekonečné množství her, nápadů a dobrodružství.

Školka je oázou imaginace. Interiér tříd zachází s prostorem jako s velkou stavebnicí, která dělí volný plán do center pro jednotlivé aktivity. Každá třída získává barevnost kvítí, po kterém je školka pojmenována. Školka hrou je školka zahradou.